Původ a historie
Český teplokrevník jako by v sobě odrážel spletitou historii českých zemí, které jsou svou polohou v srdci Evropy přímo předurčeny k tomu, aby se v jejích dějinách střetávaly nejrůznější vlivy.
I v českém teplokrevníkovi se střetává krev nejrůznějších plemen, která se podílela na vzniku tohoto koně. Ale jak to všechno začalo?
V habsburské monarchii měly na vývoj chovu koní významný vliv vojenské hřebčíny, které produkovaly plnokrevné, polokrevné, arabské a angloarabské plemeníky. Tento vliv se pochopitelně dotýkal i chovu koní v zemích Koruny české. Základ chovu teplokrevných koní v Čechách a na Moravě tak tvořily, kromě nepatrného podílu původních plemen, právě polokrevné kmeny vzešlé z vojenských hřebčínů, jmenovitě kmeny Furioso, Nonius, Gidran a Przedeswit.
Český teplokrevník hřebčínského chovu vzešel z kmenového stáda clevelandských klisen pocházejících z chovu v Kladrubech nad Labem a z klisen patřících k již zmíněným polokrevným kmenům. Později byl pak chov teplokrevných koní ovlivněn východofrískými zejména pak oldenburskými hřebci, kteří se využívali ke zvýšení mohutnosti.
V takto se rozvíjejícím chovu českého teplokrevníka vzniklo několik krevních linií, z nich je třeba zmínit linii Bystrý, nazvanou podle jejího zakladatele hřebce Bystrého, narozeného roku 1919, tato linie se stala nejrozšířenější oldenburskou linií v chovu českého teplokrevníka. 
V letech po druhé světové válce se typ českého teplokrevníka začal ustalovat, ale zároveň v této době dochází i k útlumu chovu koní, jenž se pochopitelně dotýká i chovu českého teplokrevníka. Český teplokrevník, který ztrácí na významu jako kůň pro práci v zemědělství, je proto převeden z robustního typu koně určeného především pro využití v tahu na moderního teplokrevníka s převahou jezdeckého typu. Děje se tak prostřednictvím křížení s hannoverskými, trakénskými a plnokrevnými hřebci.
Na začátku sedmdesátých let víceméně splývá český teplokrevník s moravským teplokrevníkem. Od roku 1971 je pro populaci teplokrevných koní v Čechách a na Moravě používán název český teplokrevník, v rámci toho se pak rozlišuje český teplokrevník českého chovu český teplokrevník moravského chovu.
Český teplokrevník se jako plemeno vyvíjí i v současné době a to v rámci šlechtitelského programu, který realizuje Svaz chovatelů českého teplokrevníka.
Charakteristika
Český teplokrevník je kůň s dobrou konstitucí, který je poměrně dlouhověký. V jeho vzhledu se objevují znaky, které zřetelně odkazují na jeho kočárové předky. Povahově je český teplokrevník charakterním koněm, který se dobře chová ve stáji, je přiměřeného temperamentu, dobře krmitelný a učenlivý. Jeho chování pod sedlem je dobré, je to s chutí skákající kůň.
Vzhledově jde o moderní typ ušlechtilého a výkonného koně s dobrými a výraznými liniemi a dobře vyvinutými svalovými partiemi. Hlava je ušlechtilá suchá, oči jsou výrazné s klidným výrazem, stejně tak jsou výrazné i nozdry. Krk je dostatečně dlouhý, dobře osvalený, zmenšující se směrem k hlavě, nasazený v mírném oblouku, lehce a pravidelně ohebný mezi hlavou a kohoutkem. Lopatka je dlouhá a šikmá s dobrým osvalením plece. Přiměřeně dlouhý kohoutek přechází v pevný, středně dlouhý, pružný hřbet, na něj navazují pevná, dobře vázaná bedra. Končetiny jsou silné, svalnaté se suchými výraznými klouby. Barva srsti je v převážné míře hnědá nebo ryzá, může se však vyskytovat i bílá nebo plavá, poměrně vzácná je černá barva.
Plemenné znaky
Výška v kohoutku se pohybuje v rozmezí 165 - 175 cm.
Obvod hrudníku je 200 cm.
Obvod holeně je 22 až 23 cm.
Hmotnost je 600 kg.
Využití
Dříve byl český teplokrevník využíván pro práci v zemědělství, především pak v tahu. Současný typ českého teplokrevníka je ale mnohem více jezdeckým typem všestranného koně, u kterého se nabízí široká škála jeho využití ať už v jezdeckém sportu a v jeho nejrůznějších disciplínách, včetně soutěží všestrannosti, nebo v rekreačním ježdění. 
